Volby jako hráči pokeru. Před hrou každý dělá velká ramena

Korunový mariáš, třeba ten lízaný. Před hrou jen úsměvy, silná slova o soupeřově dovednosti podvádět a celkové napětí, jak hra zase dopadne. Taková je podoba českých svobodných voleb.

Průzkumy veřejného mínění? Grafy v pohybech, politici taky a výsledek? Však ono se po volbách uvidí. Jinými slovy každý ví stejně tak akorát dětský zaražený prdík a nervózně přitom civí na říjnové datum. Některým stranám zazní umíráček, jiné pokropí živá voda. Nic víc v tom nikdo ani z politiků nezmůže. Něco jiného je ale povolební "karetní hra". Poker velkých hráčů, z vůle lidu zvolených, aby se vzápětí rozhodovali tak, jak by si leckterý volič rozhodně nepřál a zase litoval, že k volbám šel.

Takže hned k příkladům. Pamatujeme si, jak stále ještě šéf oranžové hradby proti sociální nespravedlnosti Jan Hamáček hrdinně prohlašoval, že "to" či "ono" Babišovo konání už hraničí s červenou čárou, za níž ČSSD nepřekročí. Vyhlášené on - line referendum členské základny varovalo stranu před vstupem do Babišovy vlády. Čára nečára, vidina pašalíků nejvyššího vedení bylo silnější. Dopad toho všeho je znám. Po čárou ponoru je teď ČSSD. A jak "Honza" Hamáček hřímá, s hnutím ANO by šel do holportu znovu. Za čárou je snad i duševní stav pana předsedy.

A teď aktuální pohled do budoucnosti. Volby už pomalu vyvracejí dveře z pantů a tak melou pantem i někteří lídři některých stran či hnutí. Třeba Tomio Okamura. Prý se silně rýsuje povolební koaliční spolčení hnutí ANO s hnutím SPD. Nikdy! Babiš je zrádce! Babiš jen podvádí! Silná slova pana předsedy Okamury....Hypotetický vítěz voleb Babiš se ale může usmívat. Před nabídkou vysokých karet vyměkne každý politický předvolební oponent. Stačí pohled do historie, výčet "hrdinů! by nebyl malý. Přitom Tomio Okamura dobře ví, že kdyby padla nabídka na obsazení vytouženého ministerstva vnitra či zahraničí,  skočil by po ní všemi deseti. Babiš je vlastně miláček, znělo by v SPD. A v uších veřejnosti pak všechno, co soudný volič od toho krypto extremisty a užitečného pastýře Kremlu nechce slyšet.

Aby ale bylo zadosti učiněno, nyní už lhostejno, která strana by po volbách neklekla se sklopenou hlavou. Moc je totiž děsivý soupeř s myslí potentátů a zdůvodnit zahození předvolebních slibů jde pak ruku v ruce s charakterem toho kterého potentáta. Což se projevuje například v ODS. Tvrdé jádro současnému vedení velí, že netřeba brát ohledy na názor veřejnosti, a raději jít s Babišem po volbách k oltáři. Po dlouhých letech půstu by tak ODS zase měla podíl na vládě a zcela jistě by, na rozdíl od tvarohových svalů ČSSD, Babiše pod krkem dovedla podržet. Třeba ostří hoši z modroptáků mají kus pravdy, ale opatrnější parta kolem nudného Petra Fialy myslí na ten zbytek voličů, kteří je u voleb udrželi aspoň v opozici. Což by v opačném případě mohlo po letošních volbách se všemi skončit v hlubokém politickém hrobu. 

Buď jak buď, Babišova karetní hra jistě bude opět lákavou nabídkou usednutí k jednacímu stolu, až se karty budou rozdávat. Mám takový dojem, že SPD a KSČM dostanou podíl na Babišově zisku i bez žolíků v rukávu, u ostatních stran se uvidí. Protože všem ještě zamíchá další rozdávání karet Hrad. To aby byl povolební mariáš maličko složitější. On totiž být musí. Jinak by šel od válu i jeho dosavadní nájemník. Strašákem pro maroda v Lánech je totiž většina stojedničky opozice ve Sněmovně. Ta pak může z funkce odvolat třeba i samotného Lucipera. S větším osobním ponížením neodešel ani Gustáv Husák.