Volte budoucnost, mějte ale na paměti současnost!

Zemřel vám otec, matka, bratr sestra, strýc či jiný člen rodiny na covid? Můžete dál podnikat či se doma trápit s dětmi, které už do školy ani netrefí? Stačí státní pomoc k přežití či už jste to radši vzdali?

Otázek je mnoho, odpovědí ještě víc, ale nikam nevedou, přitom je od současných mocných chceme. Převládají za ně jen další vládní restrikce a orloj na Ministerstvu zdravotnictví a zmaru se dál asi bude točit, kde šéfové tohoto rezortu se mění stejně rychle, jako zmatek, který po sobě nechávají. Ten zůstane ještě dlouho, protože únava tamního úřednictva není z hromady práce, ale z ministrů a jejich legislativního neumětelství. Prostě už to vzdali a čekají na novou vládu.

A jsme u toho - ta vznikne až z podzimních voleb a že Ústavní soud s vlajkonošem Rychetským dnes tvrdě zamíchal kartami, je už tutovka. Kdo dosáhne na pět procent, může do Sněmovny. Což je teď středobod úvah, kdo všechno může do sněmovních lavic usednout. Jinými slovy, kdokoliv, včetně komunistů či sociálních demokratů, jimž bylo ve veřejných průzkumech doteď prorokováno, že v podstatě končí. Ano, strašák to pro ně byl a už být nutně nemusí. Tedy dle vylepšené volební "kuchařky" Pavla Rychetského. 

Takže zbývá jediné - otěže spravedlnosti by měl vzít pevně do ruky VOLIČ. Tedy občan, jemuž zcela nefungující a zmatečné vládní restrikce ničí či už zničily život. Občan, který nemohl a hlavně nesměl se v podstatě naposledy rozloučit se zemřelými členy rodiny. Mohl by se nakazit, mohl by i nakazit! 

Covid přitom dál nevesele kosí lidi, křivka nakažených lítá tam a sem, občan se dozvídá, že čísla marodných jsou účelově zkreslována a taky, že nás vloni  umřelo víc než na konci druhé světové války. Ekonomika je totálně v čudu, a na vině není jen covid. Na kraji propasti už stála dávno předtím, zřítit se proto musela. 

Jenomže za vším jsou lidé, tudíž i politici a mají svá jména. Především ti současní a mají i politickou příslušnost, o zodpovědnosti ani nemluvě. Pamatujme si jejich jména, připomeňme si je u hrobů našich blízkých a pak si u voleb vybavme, v jaké stranické partě šibalů a především zcela lhostejných lidí ve smyslu k úctě obyčejnému občanu, sloužili především sami sobě. Opět budou hřímat, o jaké blaho národa jim jde. Tak jim ho, my, voliči, dopřejme. Jejich "blaho" by mělo být na smetišti dějin, kam ti současní po čertech už dávno patří. Protože buducnost jsme my sami a nikdo jiný. V čem? Ve volebním hlasu, ve jménu spravedlnosti a znovu pozvednutí hlavy hrdého češství.