Můj Andrej, můj Miloš, i Klema byl kdysi idol ctnosti

V uplynulých týdnech agentury pro výzkum veřejného mínění jako by závodily, která přinese věrohodnější výsledky. Procenta obliby a neobliby. Početní vzorek zpovídaných lidiček. Vzdělanost společenských vrstev. Andrej Babiš vítěz.

Bylo úplně jedno, která agentura se snažila nejvíc. Odchylky ve výsledcích už nehrály roli. Zrovna tak jako snaha agentur zdůvodnit svou existenci. Protože každé výsledky voleb s touto snahou jako obvykle vždy spolehlivě zametly. Nálady a skutečné myšlení voličů totiž předem vysledovat nelze. Myslíme totiž každý den jinak.

Musíte myslet tak nějak víc politicky! Což je parafráze politruka z filmu Tankový prapor. Primitiv v uniformě, která mu v době komunistického vraždění ideových odpůrců spolehlivě na dlouhá léta zajistila živobytí. Tuto pomyslnou uniformu si s radostí navlékla spousta jiných lidí, a hleděla na svého tehdejšího idola, prezidenta Klementa Gottwalda. Masového vraha vlastního národa. Truhlář, který nenáviděl kohokoliv vzdělanějšího. Protože se ani jako truhlář nebyl schopen uživit. Máš hubu, tak ji prodej, nabádala ho jeho žena Marta, někdejší posluhovačka u bohatých podnikatelů, zaměstnávajících spoustu lidí. Hubu Gottwald prodal, lid mu tleskal a pak s ním soudruh prezident i zatočil. Ze strachu pak volil a musel volit jenom komunisty. To už si paní Marta nechávala říkat Madam.

Není rozdíl mezi někdejší strategií, jak ošálit davy. Psychologický nátlak na méně vzdělané vrstvy se už nepoužívá, přežil se. Listopad 1988 je toho důkazem. Chce to něco rafinovanějšího, protože ani polistopadová euforie už není k mání. Hra na city, to je ono! Protože city má v sobě, ten neřád voličskej, pořád. Andrej Babiš toho využil, zahrál na tuto strunu, zvuk se šířil davem a přidal koblihu. K tomu smutné psí oči a proklamované odhodlání zatočit se šlendriánem. A jsme u toho – prapočátek tvarování mozků je zcela shodný s gottvaldovskou strategií téhož. Po válce byla chudoba, nedostatek, vezměme proto bohatství bohatým, stejně jsou to, dělnická třído, vaše mozoly! Stalo se. Klema je můj idol, řekl si nadšenec společenských i politických změn, než na toho naivku taky došla řada.

Chudoba sice cti netratí, ale složenky nenasytí, řekl si možná Babiš. Tuneláři a rozkrádání státu ve velkém, tomu je třeba učinit konec! Zvolte mně a já s Koženými, Bakalovými a jim podobnými, tvrdě zatočím! Sám jsem bohatý, krást nepotřebuju! Brnkačka na správnou strunu těch, kteří sice nestojí s kloboukem před kostelem, ale vyskakovat si taky nemůžou. Slíbil i zvýšit platy! S tuneláři Babiš nezatočil, sám se v jednom už delší dobu motá, platy a důchody zvýšil, což je lepší pro politické přežití, než šíření strachu ve společnosti. Andrej je můj idol! A Miloš taky! To je zase hláška dneška. V budoucnu jistojistě zase zanikne, jenom nátura lidí zůstane stejná. Jen zase zahrát na tu správnou strunu a na letopočet nehleďte. Idol se vždy nějaký najde. Zrovna tak jako důvod, proč se mu klanět a toho předchozího navždy zavrhnout.