Opřít se o Hamáčkovo slovo je jako opřít se o lžičku v pudingu

Už je to k popukání ten taneček kolem vzniku vlády. Tancmajstr Miloš Zeman řídí kroky Andreje Babiše a komunisté dirigují celý ten orchestr.

Jan Hamáček je vláčen po parketu a už to není tanec, ale smýkání z rohu do rohu podle momentálních nálad dirigenta Vojtěcha Filipa. Tomu kompars přikyvovačů kolem Babiše totiž taky někdy nevoní a výsledek je, že s ještě nedávno odhodlaným baleťákem  Janem Hamáčkem teď všichni zúčastnění parket vytírají.

Sebevražedná mise sociálních demokratů při dobývání vládních pozic se tak začala vymykat zdravému rozumu. Že je politika umění kompromisu, ještě neznamená, že by kompromis nemohl mít podobu ubohosti. Tuto nálepku si už vyrobila ČSSD i přes veškerá varování, že pokus sblížit se s Babišovou partou bude znamenat u voličů jen cestu do pekel. Sobotkův předsednický nástupce Jan Hamáček je ve své funkci teprve pár měsíců a volič si může gratulovat k jedinému – politická krize odhaluje pevnost vůdců partají. Předseda ČSSD ji odhalil taky – ustupoval vítězi voleb tak dlouho, až není kam. Ustupoval tím pádem i svým nedávným odhodlaným postojům, aby to už příští den bylo jinak. Pevnost předsedy je tedy stejná, jako opřít se o lžičku v pudingu. Hamáček ustupoval i tlaku ve svých vlastních řadách – ve vládě být musíme, v opozici jinak zmizíme! Ono už je to v obou případech vlastně jedno. Dosavadní harakiri s Miroslavem Pochem budiž toho důkazem.

Ano, je správné, aby šéf partaje obhajoval navrhovaného kandidáta na ten který post. Zejména, když je ve hře celý její osud, nota bene na kterou je upřena pozornost. Není to hnutí ANO, ani komunisté, kteří by příliš slevovali. Je to ČSSD, která zase ustoupila, když na Hradě jeho nájemník nesouhlasně zadupal. Na Jana Hamáčka samozřejmě, a případ Poche je ajnc cvaj na druhé koleji. Ty, poslušný Hamáčku, budeš makat na tom, na čem ti určíme! A už za pár minut po lekci poslušnosti Hamáček zmateně i před objektivy kamer přikyvuje, že teda asi ano.

Sebevražedná mise ČSSD je tak jako tak u konce, ať už její vláčení po pomyslném parketu dopadne jakkoliv. Důstojnost strany a jejího nového předsedy zmizela spolu s odhodláním voličům stále něco nalhávat. Už se o to ani nesnaží, protože není proč. Dějství toho směšného tyjátru může být zakončeno jen odchodem partaje ze scény a to na hodně dlouho. Duo Hamáček – Zimola by mělo následníkům v obnově sociální demokracie sloužit jako výstraha pro lekci ztrátu tváře. A hlavně svých voličů.