Z demokracie do autokracie. A pak už jenom do háje

Zablokovaná schůze o kauze Novičok, spory kolem výroků o novináři Peroutkovi, blok Hradu ohledně jmenování nového mistra zahraničí či nových ústavních soudců, dokud bude prezidentem nemilovaný ministr Pelikán ve funkci.

Tak by se dalo pokračovat ve výčtu všeho, co hlavě státu zrovna nevoní. Ani omlouvat se za své excesy nemusí. Prezident není osoba, ale instituce. Někdy ale taky ne – když chci být naopak jen prezidentem, tak budu a proto bude po mém. Ústava neústava - když ne, bude zle. A ono je. A stále víc, protože česká parlamentní demokracie je, zdá se, už pouhé sousloví.

Miloš Zeman správně odhadl, že rozhádaná opozice ve sněmovně bude dříve nebo později partou nesnášenlivých lidí. Těch lidí, kteří po volbách s nálepkou politických nováčků dojdou ke střetu s matadory. Ti se neřídí ideály, ale ovládají technologii moci, pokud jim k tomu dají voliči mandát. Když ne, jejich způsoby se nemění, a jsou na hony vzdáleny těm, kteří se ideály snaží uplatnit. Změna se ale nekoná, zlostná atmosféra v parlamentu má pak stejné vlastnosti, jako někdejší naftalín proti molům ve skříni. Nevyhubí je, zato šatstvo jím vydatně nadlouho zapáchá.

Což je naopak rajská vůně pro autokrata, vláda jednoho muže. Tím se Miloš Zeman kvůli tomu všemu už stal. Politici, kteří mají naději zůstat u moci, se ho bojí. Vzájemně se s prezidentem potřebují, proto plní jeho přání, ať už je jakékoliv. Toho ve vládě chci, toho nechci, o tomhle problému už nechci ani slyšet! Následuje kolotoč jednání s větším či menším úspěchem Zemanovi vyhovět. A třeba i cestou příkazů, viz zablokování schůze o kauze Novičok. Není žádným tajemstvím, že o osudu mnohých zákonů ve sněmovním klání v podstatě rozhoduje Andrej Babiš. Rozhoduje i o tom, o čem se vůbec bude jednat. Má k tomu svého prostředníka, předsedu sněmovny Radka Vondráčka. Tak se v kauze Novičok i stalo.

Na vrcholu toho skandálního blázince ale stojí Miloš Zeman. Vláda v demisi bude po červnovém jmenování premiéra vláda Miloše Zemana. Se sociálními demokraty nebo bez nich. Vládne stejně už teď. A právě sociální demokraté v touze udržet se v politickém salonu a neskončit kdesi v suterénu, v mnohém ze svých původních bojovných povolebních postojů ustoupili. Takové strany si přece ani vážit nelze, a rozhodně tak neučiní ani Miloš Zeman. Musí vrnět blahem, jak bude mít v područí další slabochy s prebendami a žít si naplno svůj sen muže v sídle českých králů. Korunu tomu všemu mu nasadili všichni, kteří teď alibisticky volají, ať žije král! Jinak by nebyli ani oni. A tak je máme všechny v tom zápřahu hradního kočáru, kdy vozka už nemusí ani práskat bičem. Autokrat si teď pojede kam chce. V opojení moci třeba i do háje. S námi všemi, pochopitelně.