Proroctví slepého mládence. Jak bude, co bude, už předpovídá kde kdo

Slyšel někdy někdo o Hayato Okamurovi? Možná ano, možná ne. Pro upřesnění -  jedná se o bratra Tomia Okamury (SPD), který prorokuje zdravotní kolaps dosluhujícího prezidenta Miloše Zemana. 

Bude-li znovu zvolen, v dalším mandátním maratonu politických událostí padne vysílením, tvrdí zmíněný bratr. A pak se prý teprve začnou dít věci. Inu začnou i bez proroctví kohokoliv, anžto od toho politika sama o sobě přece je. Jde tady ale i o něco jiného – kdyby se aktuálně nekonala volba prezidenta, „proroctví slepých mládenců“ dle Jiráskova střihu by se nekonala taky. Jinými slovy řečeno, pavlač všeho druhu má zelenou a je zcela lhostejné, jak známé jméno čí je. Protože jak si s námi se všemi osud zahraje už zítra, spolehlivě nemůže vědět vůbec nikdo.

Nicméně veškeré prognózy o budoucnosti země měnil vždy čas a vývoj společnosti kdekoliv na planetě. Slibovaný blahobyt po komunistickém převratu zarámovaný do pětiletých plánů byl podvod největšího kalibru, protože čísla se zfalšovat dají, kdežto reálná podoba tehdejších „úspěchů“ byla jen další ožebračování národa. Tak to šlo po celá desetiletí, než se systém centrálního plánování sám zhroutil. Angažovaní proroci světlých zítřků pak rychle přešaltovali do jiných politických partají a ráj na zemi slibovali v každých dalších volbách. Výsledek? Máme novou vládu bez podpory, zákopová válka proti vítězi voleb trvá a novodobých proroků se opět vyrojila celá řada.

Obyčejný občan jen zírá, kde se v něm bere ta síla všechno zase vydržet a už nejde ani o to, že se většina národa má o něco líp než v minulosti. Jde o zájem o politiku jako takovou, protože právě minulost je připomínána těm, kteří se z ní jednoduše vyvléknout nemohou. A je většinou připomínána těmi, kteří svým pohledem do budoucnosti zase důvěru příliš nevzbuzují. Inu česká nátura, řekne si možná někdo, protože Čech má sice silná bedra, ale slabý charakter. Proto ve volbách vítězí dobrodruzi, kteří se záhy projeví nejen svým slovníkem, ale i činy. Korupce je následně jejich druhou profesí a osud národa nechť jim vleze na záda. Jediné co vždy tito dobrodruzi uměli, bylo líbivě prorokovat. Tedy zase jen lhát, neboť národ pivařů lze přece lehce zmanipulovat.

Předpovědět kdo a s jakým náskokem vyhraje druhou přímou prezidentskou volbu je teď omíláno donekonečna. Proroci mají své tutovky a není ani vyloučeno, že jim vyjdou. Je to ale zase jen obyčejné tušení, pramenící z momentálních nálad a postojů některých hlavních aktérů veřejné soutěže Dobývání Pražského hradu. Není ale jediného proroka, který by neomylně popsal, co bude dál. Protože každý další popis blízké budoucnosti je pouze obyčejné šarlatánství. Stačí si připomenout předvolební sliby a pak jejich plnění. Alois Jirásek by ke stolu proto mohl zasednout znovu. Nové pověsti české by mu při spisování určitě tolik práce nedaly.