Hvězdy nosí hlavu v oblacích a nohy tahaj v blátě, říkal mi Ivan Jonák
V té době existoval týdeník RING. Jsem jeho spoluzakladatelem, obsah něco mezi rádoby bulvárem, větším dílem však investigativně zaměřené periodikum. Šlapali jsme na paty těm, na které prasklo nějaké to šméčko. Nikoliv způsobem, po boji je každý generál. Šli jsme ke kořenu věci, ovšem bez informátorů neuděláte nic. To staré policajtské pravidlo platí i v novinařině. A dokázal to právě Ivan Jonák, který se v RINGU objevil ve dveřích. Štvali ho ti, kteří si mysleli, že z něho budou tahat jenom peníze. Velké peníze. Že to byli třeba i někteří politici? Správně, byli. A proč to všechno? Protože mu nabízeli krytí v jeho rejdech. Lhostejno nyní v jakých, bylo to jedno i těm dotyčným. Hlavně, že Jonák bude platit. Když ne, Discoland a jeho bujaré večery v něm skončí. Páni novináři pomozte, nebudete litovat...
A tak jsme v RINGu nelitovali. Podotýkám, že naše kontakty, tím pádem i moje, byly v úzkých mantinelech, ovšem v období před vraždou Jonákovy manželky Ludviky. Teď vás ale jistě více zajímá, kdo že byl ten vyděrač, co Jonákoví lezl krkem. Byl to tehdejší nejmenovaný pražský primátor, který měl zájem nejen o objekt Dicolandu. Zůstaňme však jen u toho. Nebyl by to ale Ivan Jonák, aby svým mafiánským způsobem nezjistil dotyčného slabé místo. Byly to šlapky z pražské Perlové ulice. Hezky na tajňačku. Auto s tmavými skly a tak si, holka, nastup.
Ubožačka neměla tušení, s kým podnikne sexuální dobrodružství, i kdyby se jí ten kunšoft představil. Prostá duše, správný tip. Tím lépe pro kunšofta se zlatým primátorským řetězem na krku. Chcete v RINGu sólo kapra? Máte ho mít. Jonák dodal do Perlovky extrovní volavky, my snajpera s fotografickým vybavením. Klaplo to. Holky platil Ivan Jonák. Sólo kapr jak hrom, blesky pak třískaly do pana primátora. Odporoučel se s ostudou, ale veřejná prezentace jeho odchodu byla trochu jiná. Jonák měl od něho klid a pro výstrahu i od všech podobných potenciálních pokusů. Hvězdy nosí hlavu v oblacích, ale nohy tahaj v blátě. Následné časté oblíbené rčení Ivana Jonáka.
A teď k Jonákově osobnosti. Hovořil jsem s ním nepočítaně. Není to ex post frajeřina, s kým vším se znám či jsem se znal. To k profesi novináře patří a kdo v této branži dnes dělá ramena, co vše o něm ví, budiž. Je to jeho svědomí, ale neměl by to být nekritický pohled. Ne vždy Jonák gaunerem byl. Například to dokázal v nějaké tehdejší samoobsluze. Zašli jsme do ní z mého důvodu. Prostě jsem potřeboval něco koupit a doprovod mi dělal právě Jonák. Důvod byl prostý. Herec Miloš Kopecký, s nímž jsem svého času sepisoval novinový seriál pro Pražský expres. Na kus řeči s Milošem Kopeckým se ten seriál jmenoval. A tak Pan Herec vyjevil zvědavost, co že ten Disciland vlastně je za podnik, o němž se tak v Praze hodně mluví.
Slíbil jsem panu Kopeckému, že ho do Discolandu vezmu. Termín jsem domlouval v té sámošce s Jonákem. A u pokladny stál nějaký chlápek s malým klukem. Žadonil po otci čokoládu, chtěl tamto či oné. Táta očividně neměl dost peněz a asi ani, dle vzhledu, nikdy neměl a mít nebude. Jonák vzal chlapečka za ruku a nechal ho plenit regál se sladkostmi, co hrdlo ráčilo. Zaplatil to a tátovi toho kluka řekl, že má taky děti a ty k životu toho mají doma dost. Jemu ale ničím nepřispěje a ať se taky kouká v životě pořádně otáčet. Konec příběhu.
Měl ale pokračování v souvislosti se mnou, když už byl Jonák v base. Za vraždu manželky Ludviky. Psal mi pár dopisů, ale o pocitech z vězení ani řádku. Jen o své budoucnosti. Že jsem měl rozporuplné pocity, snad netřeba dodávat. I v době, kdy Ivan Jonák vyšel z vězení. Byl to už jiný člověk. Za těch patnáct let se svět změnil, a on s ním neuměl zacházet. Z Discolandu se stal památník omšelosti a zatracení, z Jonáka marod, nemoc ho taky za tři roky pobytu na svobodě zbavila života.
Jonákova dnešní aureola televizní posmrtné hvězdy svítí ale i nad hlavami i těch, co jej ztvárňují do podoby divácké sledovanosti. Nemohu se zbavit pocitu, že jim k dokonalosti, jak se ji snaží předestřít, ještě hodně chybí. Třeba to, že hodit před Jonáka živého pavouka, znamenalo způsobit mu takové trauma, že by za odstranění toho živočicha dal ze strachu i svou ledvinu.
Petr Štrompf
Utažený kremelský šroub. Stržený závit pak způsobí pohromu
Islamisté vraždící v Moskvě. Mrtví na obou stranách ukrajinské fronty. Represe režimu, žijícího ve strachu o sebe samého. Šrouby stále utahuje a bude je utahovat ještě víc.
Petr Štrompf
Neutrální Rus na olympiádě? Stejná marnost, jako chtít utopit rybu
Na olympiádu v Paříži nebudou smět sportovci, kteří aktivně podporují válku nebo patří do ozbrojených složek, a reprezentační týmy. Kdo to ale skutečně zajistí?
Petr Štrompf
Putin musí zůstat u moci. Jinak Západ nevyhraje
Svět je po osmdesáti letech opět na rozcestí. Diktátoři cítí příležitost, jak utvořit nový světový řád podle jejich představ. Žádná svoboda, ani práva. Demokracie kopnutá do rozkroku teď musí přejít do útoku.
Petr Štrompf
Buď debil, chovej se jak debil a budeš slavný debil
Svět médií se přetavil na pseudozábavu všeho druhu. Hlavně ta internetová nemají zábrany. Že je nová doba s novou generací? Ano, je. Bohudík i bohužel.
Petr Štrompf
Andor Šándor: Vím, že nic nevím
Zmíněného generála v záloze a bezpečnostního poradce zřejmě netřeba dlouze představovat. Proč taky, když je v médiích zmiňován dost často. Jeho vina to ale není.
Petr Štrompf
Neklesejme na mysli. Ještě tady máme Hanychovou, Soukupa a další miláčky
Státní kasa děravá jak kulometný terč, řeší se všechno možné a ekonomika už polyká andělíčky. Chmury budoucnosti? Chyba
Petr Štrompf
Ficova kremelská karta. Osvobodilo nás Rusko
Předvolební vřava na Slovensku spirálovitě stoupá. Obliba Roberta Fica, tribuna strany SMER taky. Rétor, který nehledá slova. Rétor, kterému jich stačí málo.
Petr Štrompf
Říkal to už Habsburk: Češi si nebudou umět vládnout sami
Konec první světové války. Radost z rozpadu Rakouska - Uherska. Konec vládnutí Habsburků po tři sta letech. Zrození samostatného Československa. Zrození odnikud nikam.
Petr Štrompf
Sbohem, Jano Šulcová
Zemřela herečka, kterou jste museli mít rádi. Už snad ani ne kvůli jejím filmovým rolím, ale i z pohledu osobního kontaktu. Jen ona dovedla novináři říct, aby nemlel hlouposti a neptal se na ně.
Petr Štrompf
Kocábova rada nad zlato. Oligarchové v Rusku už ví, jak na Putina
Už toho, Vladimíre Caroviči bylo dost, tvoje válka na Ukrajině nás ožebračuje. Velmi volná parafráze na názor Michaela Kocába, jak se s tou patálií má Rusko na ukrajinské frontě vypořádat.
Petr Štrompf
Filmáč Karlovy Vary. Velká předváděčka ničeho i velkého umění
Sedmapadesátý ročník. Startovní výstřel a jede se. Naplno, tak jak to na karlovarském filmovém festivalu má být.
Petr Štrompf
Quo Vadis Rusko? Možná až do čokodíry...
Čteme to dnes a denně. Analytici všeho druhu a vzdělání komentují a předvídají frontové události na Ukrajině. Jen domněnky. Pach smrti se jich, ani žádného z nás, bezprostředně nedotýká.
Petr Štrompf
Asi budu za peníze mlátit lidi
Internet je úžasná věc. Nemusíte nic vědět, za minutu surfování v něm jste dost chytří. Sice to hned zapomenete, ale někdy paměť nezklame. Stačí vidět zmláceného Vémolu.
Petr Štrompf
Jak je to s Putinovými nemocemi? Asi vůbec nijak
Viditelné křečovité svírání rukou řečnického pultíku, škubání nohou, orosené čelo....A navrch rakovina. Putin to asi bude mít brzy za sebou. Ach jo...
Petr Štrompf
Kdo se směje naposled, Mynář se bude smát nejlíp
Problémy, kam se podívá. Tak média nyní hodnotí končícího hradního kancléře Vratislava Mynáře, v roli ,,viceprezidenta" bez ústavního slibu s velkým vlivem.
Petr Štrompf
Putin: Když válčím, tak jsem!
Více než rok brutality na ukrajinském válčišti. Smrt si nevybírá. Nikoho a nikde. To už bych se ale pouštěl do obvyklých frází, zatímco v Kremlu brousí další nože.
Petr Štrompf
Konec Mafry nehrozí. Konec v Mafře už pro někoho ano
Třikrát prohrané volby, ta poslední už jako pořádný výprask. Andrej Babiš uklízí svůj mediální dvůr. Koštětem do rohu zametá Mafru, už nepotřebuje svou hlásnou troubu, je to teď ztrátová položka.
Petr Štrompf
Úloha médií ve službách mocných
Kdysi mi v Londýně jeden americký novinář řekl: ,,Vy Češi máte na počet obyvatel tolik novinových titulů, že se tím nemůže chlubit ani stát Texas."
Petr Štrompf
Užijte si Vánoce. Pokud možno bez ohně a vody
Štědrý večer, Boží hod a Štěpán, coby finále obžerství a pohody u tévé pohádek. Známe to snad každý, kdo se ve zdraví dožil silvestra. Onehdá jsem měl namále.
Petr Štrompf
Advent jako víno. Svařený, ředěný....
Dojmologie předvánočních trhů. Idylické záběry z náměstí českých měst. Z Prahy taky. Určitě se neopijete. Z podílu vody ve víně to moc nejde.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 301
- Celková karma 19,44
- Průměrná čtenost 1412x
Autorova poslední kniha je román z vězeňského prostředí s názvem Kulku neuslyšíš. Román popisuje příběh studenta práv ve výkonu trestu.