Dlouho jsem uvažoval, jak na Váš blog reagovat a jestli vůbec. Nakonec to zkusím. Ne zcela s Vámi souhlasím. V mé době byl taky jenom Timur, Rychlé šípy jsem musel číst tajně a hlavně to nikomu neříkat. Přesto i v té době byli podobní týpci, jako ten zmiňovaný, kteří terorizovali okolí. Také s nimi nikdo nic neudělal, jenom ta "popularita" byla menší. Děti mají spoustu možností, jak se dostat k tomu, k čemu nechceme. Mnohem víc, než dřív. Ale je to na nás dospělých, jak se k tomu postavíme. A hlavně jsme to my dospělí, kteří způsobují, že mají k čemu se dostávat.To, že herci, sportovci, zpěváci apod. mají úžasné domy, auta, tygry, je způsobeno námi. Víc chceme vidět rvačku, než poslouchat o metodě léčby nebo vynálezu a dostatečně to ocenit. Neodpustím si ale ani roli ďáblova advokáta. Myslím, že není úplně špatně, když někdo bude chtít být druhý Vémola. Má cíl a zjistí, že není snadné ho dosáhnout a je to velká dřina. Navíc si myslím, že není špatné, připravit děti na to, že v životě nebudou potkávat jenom milé a hodné lidi. Ukázat jim, že těm zlým se mají umět postavit a jak se mohou ubránit. Přeji hezký den.

Já vyrůstala na Záhadě hlavolamu a Hoších od Bobří řeky, tyhle tituly vycházely někdy v roce 1969 a nějak se ke mě dostaly... naštěstí, žiju z toho doteď, ač jsem holka. A vlastně tyhle ideály vedou některé dospěláky, kteří založili a provozují alternativní školy, kde se snažíme ty ideály žít, i když děti jsou snad nejradši na mobilech a přiblblblých hrách. Dovedou si naštěstí i hrát spolu, ne jen jako postavičky z her. Jaká bude jejich budoucnost, třeba profesní, si vůbec nedovedu představit.

vynechal jste Malého Bobše a Káju Maříka

Karma