Dobrý den a děkuji diskutérům za Vaše reakce. Jen pro úplnost - v době srpnové okupace mi bylo 15 let. Tedy už ani dítě, natož dospělák. Jenomže vědomí, že se to není jen přehlídka plechového cirkusu, ale něco sakra vážného, to už můj rozum bral. Přeji všem klidný den.

.......V jádru souhlas! Řešíme, už týden, historii starou 50 let a že se sem hrnou miliony lidí o kterých nevíme nic a kteří budou za několik let pro naši civilizaci pohromou, to je zřejmě vedlejší! Ale.....každý se na tomto datu zviditelní a přihřeje si svoji polívčičku, i když podstatná část z nich nebyla ještě na světě, nebo tahala kačera!

Moc dobře napsané. Nečte se to lehko, ale je to hodně výstižné. Možná bych textu vytkl občasnou přehnanou paušalizaci, ale jako pojmenování hlavního proudu smýšlení to docela sedí. "Kde chybí duch, promlouvají pěsti"

Můj názor na tohle vzpomínání je takový, že v lidech dodnes zůstalo nedoléčené trauma z roku 1968 a z následné abnormalizační doby. A že tedy v tomto smyslu je - zvláště při takhle významném výročí půl století - dobré a důležité o roce 1968 mluvit. Další velice závažnou věcí je, že ohrožení s východu, od následnické země Sovětského svazu přetrvává. Jsme jako národ povinní o daném nebezpečí velmi dobře a přesně vědět, je to součást naší sebezáchovy. Tvářit se, že věc je uzavřená a je jen minulostí by bylo velice riskantní pro naše národní bytí.

Otázku bych ale měl, co jsme vlastně pozitivního vytvořili za uplynulých cca 28-29 let, na co bychom mohli být opravdu hrdí a s čím bychom se případně mohli "chlubit" před světem. Na čem můžeme stavět do budoucnosti, bližší i vzdálenější. Jedno velké pozitivum vidím v opravě památek (ještě stále zdaleka ne stoprocentní). I částečná záchrana kulturního dědictví je velice dobrým vkladem pro budoucnost. Mámena co navazovat a co rozvíjet.

"Jenomže babrat se v minulosti nás asi stejně hodně baví. Propíráme stále kde co a kde koho. Co bude zítra, to už je vedlejší..."

Tak nějak.