Když se daly koupit už jednou, dají se koupit i podruhé. Jinak než tím, že si je koupil, si totiž chování těch různých Jermanových, Malých, apod. neumím vysvětlit.

Otázkou je, co znamená "dát se koupit". Hodně lidí by bylo potěšeno ministerským postem a ani by neměli pocit, že si je někdo "koupil", ale že ten post mají díky svým kvalitám.

A "plagiátorství"? Myslím, že by měl být definován přípustný rozsah "opisování". Ale neuvedení zdrojů je špatné. Snad to dívka ustojí, ale asi ne.

Opisovat se prostě nesmí a to ze všech sil schvaluji. Uvádět zdroje přece není takový problém. Ale mít závěrečnou vysokoškolskou práci zkopírovanou (dneska se to ani neopisuje), to je pro mne na odebrání diplomu zcela bez milosti.

Vy víte, jaký byl rozsah toho kopírování?

Velký.

Dá se to najít. Mimochodem, bylo zveřejněno i v Reportérech ČT.

Pod slovem "velký" rozumí každý něco jiného. A Reportéři? Nevěřím jim?

V případě králičích bobků to bylo 11 stran. V případě už tak dosti obskurní Panevropské soukromé univerzity nevím, ale vyjadřovali se k tomu rektoři VŠ s tím, že to má úroveň asi jako kdyby se k tématu vyjadřovala nějaká mamina v diskuzi na netu (psala o střídavé péči o děti po rozvodu - tomu říkám téma jak víno na diplomku)

Počkám si.

Neříkám nikde, že to vím. Jen vydávání cizího textu za vlastní je v akademických kruzích, kam se vstupuje právě diplomovými pracemi, neomluvitelné v jakémkoliv rozsahu. Je to prostě krádež myšlenek.

V ANOistických kruzích poměrně zavedená praxe.