Tady je krásně vidět, co z lidí udělal komunismus a pseudohumanismus. Pocházím právě z rodiny ze Sudet, která byla po válce rozdělena (Babička si vzala Čecha, musela zůstat v Čechách, její sestra Němce, musela za ním do poválečného Německa). Myslím, že mnozí neví, že Sudety či pohraniční okraje ČR po 30. leté válce zaplnili noví osadníci, kteří se přicházeli z Reichu. Nebyli to je Němci z NDR. A pozvedli tehdejší průmysl, podíleli na stavbě první železnice u nás a přispívali k rozvoji celé naší země.

O tomhle se ale málo mluví, spíše o tom, co se stalo před válkou a po válce, aby si člověk a národ mohl obhájit svoje zvěrstva na lidech, kteří nebojovali, ale pracovali a byli pod útlakem jak nacistů tak potom Komunistů...

To, že takto přemýšlíte, je důsledkem toho, v čem jste byli vychováni a čím jste byli nevratně poznamenáni všichni včetně politiků.

Každá totalita nese své ovoce a tu vždy předchází populismu, který je její předvoj.

Je mi Vás srdečně líto, že takto přemýšlíte. Za těch 400 let se národ německý i český smísil dohromady. A nedovedlo je k tomu, žádné populistické hnutí, které lidi jen záměrně rozdělovalo, ale každodenní tvrdá práce na políčcích a v průmyslu, který nebyl nikdy jednoduchý.

No máte pravdu. Přiznání viny, žádost o odpuštění a smíření je znakem morální síly, nikoliv slabosti. A proč se vracet k událostem před více jak 60-ti lety? Protože ze špatných kořenů nemůže vyrůst nic dobrého.

Mlčení znamená, že tuto událost nemůžeme hodnotit, promýšlet a vážit na vahách spravedlnosti a v podstatě s těmito činy souhlasíme, relativizujeme je. Pokud si nevezmeme poučení z historie, a to nelze bez otevřené diskuse, kterou se někteří snaží utnout prostým odkazem na příčinu-následek nebo argumentem, že je to dávno, jsme předurčeni vše opakovat.

https://vilembarak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=463159

Doporučuji všem těm kdo mají na srdci osudy sudetských Němců ať se písemně obráti na vítězné státy, která rozhodly o odsudu sudetských Němců. Jmenovitě USA, GB, Fr a SSSR.

A tak již v květnu 1940 bylo v Britském královském institutu mezinárodních studií připraveno memorandum o stabilizaci poválečné Evropy na základě transferu německých menšin z Polska, Československa, Maďarska, Slovinska j. Dálo se to bez ohledu na odsunové koncepce odbojových skupin či exilových vlád okupovaných zemí. ( Všimněme si, prosím, že v žádném případě nemohlo jít o „etnickou čistku v zájmu československého socialismu na cestě ke komunismu“). Velmoci se na transferu dohodly r. 1943. Tehdy řekl W.Churchill: „Doufám, že to u Rusů prosadíme. Osvědčilo se to před lety v Turecku a Řecku, a osvědčí se to i teď.“ (Všimněte si, že chce s Rusy ve věci transferu teprve jednat. Stalin se tedy nejevil jako jeho první průkopník a prosazovatel, i když měl vážný zájem o posunutí hranic Polska na západ, na úkor Německa.) Zástupci amerického State Department s Churchillem souhlasili. Podobně radikální názor měl i prezident F. D. Roosevelt, jenž bývá v této souvislosti citován: „To co vyvolalo takovou katastrofu, jakou způsobil světu „Mnichov“, musí být odstraněno, definitivně a jednou provždy.“ Vyjádřil tak stanovisko vítězných velmocí, které se pak uplatnilo, když válka skončila, při uzavírání dohod v Postupimi. Nástupce prezidenta Roosevelta, H. Truman, se nemusel cítit jako „postavený před hotovou věc“. Jak zřejmo, o poválečném odsunu se uvažovalo téměř po celou dobu války.

Bližší podrobnosti podává kniha „Rozumět dějinám, Vývoj česko-německých vztahů na našem území v letech 1848-1948“. Gallery 2002. Pro ministerstvo kultury. 304 s.

Vámi zmiňovaná publikace je ovšem již zastaralá - a i v době svého vzniku bylo poukazováno na chyby, které obsahuje. Mezitím výzkum pokročil o notný kus dál, bylo zveřejněno množství pramenů, které korigují některé představy, jež se uhnízdily v českém prostředí.

Výborně především k politikům a k jejich vystoupení a - přihřátí polívčičky! Němci- jejich "orlové"- křiklouni a totalisté způsobili nebo spoluzpůsobili 2 světové války - nezměrné vybíjení lidí. Navíc ohavnou ideologií , tj. vymýtit některé národy a jiné si zotročit. Zasluhují od zbývajícímu světu s pokorou a na kolenou ještě jiný postoj!

A to ten, aby své konání i když je už téměř 75 let po té druhé katastrofě uznali jako národ své provinění a to také jasně projevili. Nebyla dosud patřičná pokora - pokora celonárodní. Nechtějme jen, aby dnešní Merklová se postavila před stojánek a pronesla pár ohraných slov.... Ne to musí být od vnuků a vnuček a především u těch, kterým jejich předci prokázali právě tu neospraveditelnou práci - vybíjení a podmaňování si světa !

Po každé válce v dějinách byla vyvozována "kolektivní zodpovědnost" poražených a téměř vždy docházelo k etnickému vyčištění dobytých či osvobozených území formou vyhnání nebo vyvraždění.

Tam, kde k tomu nedošlo, se poražený velice rychle "oklepal" a vše začlo znovu.

Představa, že v dané době bylo možné zvolit jakékoli jiné (účinné) řešení, je naprosto mylná.

My pak máme jen jedinou možnost - vzít historické události na vědomí.

Přesně tak, válka nekončí kapitulací a většinou to odnesou ti nevinní, ale to je bohužel realita. Kdo se na to chce koukat očima dnešního pseudohumanisty, tak je prostě mimoň.

Mam jiny pribeh.

Kamaraduv otec i matka byli Nemci z Liberce.

Jak otec, tak matka meli sourozence a nebylo jich malo. Ovsem kamaradovi rodice mohli zustat, protoze otec byl tenkrat pro ceskoslovensky prumysl nepostradatelny. coz ovsem vsichni ti sourozenci nebyli. A ac cela rodina snad trochu vlazne mohla podporovat nacisty, nevim, o tom jsem se nikdy nebyvi, tak vsichi ostatni byli vicemene slusne i surove vyhnani. A nakonec ti, co smeli zustat zavideli tem vyhnanym.

Nakonec se v polovine sedesatych let rozhodli odejit za svymi pribuznymi. bohuzel nemoc a smrt otce to nejak prakazila.

Paradox je, že na tom odsunutí sudeťáci vydělali, i když jim to jejich soukmenovci v reichu neusnadnili. To jsou holt ty paradoxy. Nejlépe se nakonec měli ti, kdo válku způsobili, pak ti, kteří jim v tom pomáhali a nejhůře dopadli oběti války.

Díky za zajímavý článek a za příběh s rodinou Zweigových. Ten příběh je až emblematický, protože v sobě shrnuje mnohé z toho, co se tehdy dělo. Až po brutální závěr, kdy byla i na tuto rodinu hozena "kolektivní zodpovědnost" a - jak píšete - pověšen byl i (patrně nevinný) postižený syn.

Rozhodně bych nechtěl být v kůži tech, kdo tehdejší situace prožili a také bych si netroufal je soudit. Nezažil jsem to na vlastní kůži, proto nemohu soudit. Mnohé věci, které se tehdy staly, jsou "jaksi pochopitelné" jako výbuch násilné odvety lidí, za všechno to co se stalo od podzimu 1938 až do posledních dnů protektorátu. (Při zabírání Sudet nejdříve vyháněli Němci Čechy, o čemž se možná dost málo mluví. A teror protektorátní vlády je dost známý.) Podobné výbuchy spontánní pomsty či odvety se děly v mnoha evropských zemích. Nelze s nimi souhlasit, ale jsou do jisté míry pochopitelné. A je bohužel také pravdou, že nezřídka páchali nejbrutálnější násilí lidé, kteří se za německé okupace nějak "namočili". Ti se zřejmě snažili nějak "očistit" a svá provinění zakrýt.

Zdá se však také, podle některých historických studií, že i to "živelné násilí" Čechů proti Němcům po skončení války, už bylo podněcováno agenty nově nastupující totalitní moci. Velice tomu napovídá například studie o okolnostech a pozadí násilí v Ústí nad Labem.

Jako celek je princip kolektivní odvety dokonaný násilným vysídlením (a také ukrutnostmi během vysidlování páchanými) skutečně nepřijatelný a neospravedlnitelný. S tím nic nenaděláme.

Zároveň bych si však velice přál, abychom se stále dokola nevraceli k démonům minulosti a k neustálým dozvukům nacionalisticky podmíněné nenávisti. Usmiřovací proces trval dlouho - je zajímavé, že první významnější posun v něm nastal ještě za železné opony, v době, kdy Německo začalo uplatňovat tzv. "Realpolitik". Nejhorší věcí by bylo tento proces zbořit a vrátit nazpátek do divoce vášnivých poměrů krátce po válce. Kam to dnes odkládáme zdravý rozum?

Ten příběh je pohádka. Němci se postižených lidí zbavovali, aby zachovali čistotu rasy. A vy najednou objevíte postiženého chudáčka, aby bylo jasno, jací jsou Češi zločinci.

Kdyby platilo zub za zub, oko za oko, tak hrdost na odsun, na krutosti a vraždy z české strany negují zvěrstva nacistů. Jestliže neuznáme naše viny a nepožádáme o odpuštění za poválečné události, nemáme právo mluvit o zločinech Třetí říše a vzpomínat na Lidice, Ležáky či Terezín. Ten kdo schvaluje tyto činy z české strany, nemá právo hovořit o činech nacistů.

Zdroj: https://vilembarak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=463159

Uvádíte jeden případ ale těch byly tisíce a milióny, tak i tak.

Tak zrovna tento případ se mi nezdá žádným velkým excesem. Jen hlupák si myslí, že se podepíše mír a tím je všechno smazáno. Trest, ale i pomsta jsou přirozené součásti války.

Je to historie. Pokud to nějaký politik vytáhne (Zeman, Hermann, Merkel), jedná se o faul a takový politik by měl být vyloučen ze slušné politické soutěže.

Téměř všude v Evropě? Správně jste měl napsat ve Východní Evropě. Například v Dánsku sice nějací jejich menšinoví Němci dostaliod etnických Dánů pár kopanců, taky jim na pár let byla odňata jistá menšinová práva, ale zhovadilosti se tam nekonaly. To same ve Francii, která má velkou německou menšinu Alsasanů a Francouzi měli na Němce taky dost velkou pifku - Oradour byla jejich pararela Lidic. Ani Holanďani, Belgičani a Luxemburčani se na svých německých menšinách takovým způsobem jako například v ČSR nevyřádili. Zajímavé je, že ani v západních Čechách, kde byli západní spojenci (hlavně Američani, ale i Belgičani a Kanaďani) se skoro žádné zhovadislosti nekonaly.

tak třeba Francouzi se s Němci taky moc nemazali, někdy si pusťte nějaký dobový záběry třeba z Paříže - střílení do Němců, věšení na lampy atd...

Zajimave, ze "ucty" si s Nemci vyrizovali lide, kteri v dobe valky nijak netrpeli, mnozi z nich dokonce z protektoratu a situace tesne po valce za svoji "odbojovou" aktivitu neobycejne profitovali.

Stejně je zajímavé, že v Ústí nad Labem si účty z Němci nevyřizovali, ti, co s nimi žili po celou dobu války, ale ti, co tam přišli rabovat. Jak táta, tak i ti, co žili v pohraničích se o Němcích nevyjadřují záporně a to i přeto, že to byli ti, co museli z pohraničí odejít, a opustit svůj majetek.