Občanka blogera Matějky a občané IDnesu

Chceš-li způsobit povyk, pak si pořiď buben, nebo činely, když ti na to huba nestačí. To říkám každému, kdo to neumí. Ono i písmo je vlastně huba a ten, kdo z vlny abecedy umí uplést nějaký názor, ten pak nepřehluší ani buben natož činely. Bloger František Matějka to umí. Jen ho prostě někdo nemá rád.

Než mi oponenti budou rvát mou nebohou hlavu pod pomyslnou gilotinu, sděluji, že se se zmíněným blogerem osobně neznám, nikdy jsme se neviděli, a není to hra agentů nasazených do diskuzního fóra. Ale k věci – zda F. Matějka píše své příspěvky osobně či nikoliv, je mi to srdečně jedno. Prezentuje je především on, potlesk či kamení padají taky na jeho hlavu. Tedy není anonym, ale hmatatelný subjekt. A navíc statečně doložený občankou, aby nebylo pochyb. Gesto chlapa, který nám všem sděluje, že stát a jeho bdělé oko nahlíží do našeho soukromí dle libosti a zvůle. Tak jakýpak povyk kvůli novým pravidlům diskuze? Stát se přece o nás nic moc nového už stejně nedozví. Aspoň podle Frenkího Matějky, VÍajPí blogera ze Slaného.

Vůbec nejde o nějaká chytaná pravidla, naše libovoučké tvářičky jsou zde přece každodenně taky k mání. Jen ten názor na plky či úderné a trefné postřehy by měl být anonymní. Co kdyby to četl šéf či někdo, kdo by mi pak šel po krku? mudruje část zdejšího psaveckého spektra. Do jisté míry chápu, ale pak mám na vybranou: Buď skoncovat se svým voyaerstvím a exhibem, nebo se podřídit.  Nebo své názory vztekle vykřičet s rukama v bezpečné výšce nad klávesnicí.

Protože blogy nic jiného než možnost ventilace ducha taky nejsou. I já jsem exhibicionista, to my, novináři, jsme už tak nějak dostali do vínku. Písmenka nás nejen živí, ale potřebujeme i kontakt s publikem. Součást krevního obrazu se tomu říká. Kdo píše do šuplíku, je mrtvola. Ani deníček to nenahradí. To si můžu rovnou stoupnout před zrcadlo a chválit či nadávat jen sám sobě. Protože v zrcadle nikdy nikoho než sebe neuvidím.

Právě František Matějka – a teď už mně asi pod gilotinu šoupete – zrcadlo jiným nastavuje. Někdy trefně, někdy ne. To ale není nic neobvyklého. Trefit se do většinového vkusu mnohdy nelze. Čeřit vodu ale lze vždycky. Redakce IDnes jako by vycítila, že teď je vhodná chvíle. Blogerů, oproti jiným agenturám, už má celou armádu. Navíc vyšperkovanou i o jména některých politiků (např. Jiří Paroubek, Jeroným Týc). Dokonce i miliardář Andrej Babiš se do týmu zařadil.

Takže čeřit vodu teď bude hlavně redakce. Chápu tento záměr – stojaté vody dřív, nebo později zapáchají.  A pomyslný zápach především vyhání čtenářskou obec.  Zůstanou ti, kdo nemají problém strčit hlavu do zdejší výlohy. Pak určitě ani nemají důvod zapírat sami sebe.  Když ano, něco je kolem nich zřejmě špatně.  A moje hlava právě koulí se z popraviště…