Moje poněkud tvrdší úvodní zamyšlení má svůj důvod. Žijeme v době, kde zrovna příkrý humor rádoby zlehčující světové i domácí události nezlehčuje vůbec nic, protože to jednoduše k smíchu není. Internet dnes umožňuje kde komu kde co, a tak zrodil i postavu Luďka Staňka. Chápu, že každý chce někdy někde v něčem vyniknout, jen je třeba si uvědomit, na co sám stačí.
Zmíněný moderátor si zvolil novinařinu, leč takovou, která má pobavit. Dělá to povšechně bulvár, tak proč ne Staněk? A jsme u meritu věci. Ne každý glosovat politiku umí. Protože je to setsakra tenký led - nikoliv pro existenci moderátora, od toho žijeme v demokracii. Avšak pro jeho myšlenkové pochody. To, co nám nabízí, není humor, ale smutek z toho, že se vtipně glosovat politiku asi nikdy nenaučí. Protože kdyby to uměl, určitě bych o tom nepsal.
Propírané události nejsou pro sledovatele žádnou novinkou, je to jen seřazená změť něčeho, nad čím čtenář dávno obrátil list a kašírovaný přídavek Luďka Staňka tyto informace nijak nepozvedá. To uměl svého času pouze Miroslav Šimek (S politiky netančím) a nepotřeboval k tomu pózu pouťového vyřvávače s pozváním na řetízkáč. Ve vší úctě k Luďku Staňkovi - snaha upoutat je jedna věc a mít na to je věc druhá. Komu Staňkovi Události stačí, pánbůh žehnej...