U Moniky Babišové na večeři

Svět chce být klamán, tak tedy bude. Svět voličů klamán je a tak to i je. Budu tedy klamat taky, fiktivně jsem se nechal pozvat na večeři druhou dámou, kterou pandemie donutila vařit. Monika Babišová a já u společné tabule.

Zvoním u dveří, krátce na to se otevřely. A  v nich...."Dobrý večer, paní Babišová, jsem ten výherce, který byl vylosován v Účtenkovce na společnou večeři s vámi."

"Aha, tak pojďte dál. A nezouvejte se, to se při této příležitosti nedělá. Doufám, že jste ještě nejedl," usmála se druhá dáma poprvé. Snad ne naposled. Mračila se trochu, když jsem trval na svém, že doma se zouvat musím a je to takový zažitý český foklór. 
"Dobře, ať je po vašem. Teplo u nás máme, někdy přímo horko, to když je Andrej doma a s blbou náladou. Ale teď není, zase někde trajdá s Hamáčkem a hned tak domů nepřijde."
Přešel jsem to mlčením, boty jsem položil tam, abych na ně dobře viděl, zajímal se o ně čoklík paní Moniky. Nedivím se, moje škrpály voní každý den jinak. Však víte, jak to myslím. Mnohem víc ale voněla servírovaná večeře. To se paní Monika usmála podruhé. "Pekla jsem husu. Ptáka jako hrom, co vám budu povídat. Celou noc jsem ji pekla. Takže jsem trochu nevyspalá," uculila se omluvně.
Ze zkušenosti vím, že tato nenápadná narážka znamená, že budu muset být vtipný a vůbec zábavný, aby druhá dáma za stolem neusnula. Takže směle do toho.
"Kurňa, že to tu mátě ale pěkný," rozhlížel jsem se obdivně po domě. Paní Monika nic. Nabil jsem tedy ostřejšími. "Ta husa už byla mrtvá, nebo jste ji sama...No hospodyňky to tak někdy před pečením dělají." 
Paní Monika se jen usmála. "Byla mrtvá, já bych ji zabít nebyla schopna. To kdyby Andrej měl peří, asi bych...No nalejte si ještě, od toho to tady je. A zase ne moc, před jídlem osobně taky nějak nepiju."
"Já taky ne," ucedil jsem, ale když mě pobídla, trochu dalšího aperitivu snad neuškodí. Maximálně si naleju potřetí. Nestihl jsem to, přede mnou přistál talíř s husí pečínkou, knedlíkem a dvoubarevným zelím. 
"Tak si nechte chutnat a řekněte mi něco o sobě. Měl jste například radost z výhry? Já se raduju ze všeho, co jsem kdy vyhrála."
A že toho asi nebylo málo, pomyslel jsem si. "No tak radost...Nejdříve jsem lekl, co s tou výhrou udělám. A potom, co si vezmu na sebe a že bych si měl něco udělat s vlasama."
"A udělal?", šlehla po mě pohledem. 
"Ne."
"Podle oblečení soudím, že jste asi slušný člověk," dívala se na mě o pár sekund déle.
"Neřekl bych."
To už se na mě dívala pořád. A jídlo na talíři stydlo.
"Ještě jsem od nikoho neslyšela, že by o sobě rovnou řekl, že je...."
"Třeba lump nebo podvodník?! opáčil jsem pobaveně.
"No, třeba," pokrčila rozpačitě rameny paní Monika. Poněkud i znejistěla, to se pozná. 
"Ta husa je výborná," otočil jsem řeč jinam než na její pokusný ponor do mé duše. 
"Abych byla upřímná, připadáte mi jako sňatkový podvodník," řekla po chvíli. Respektive pod dalším soustu.
"A čím nejvíc, smím-li vědět?" Který chlap by nebyl zvědavý?
"Knír, oči, které při pohledu na druhého neuhýbají a víc než o husu se zajímáte o mě. To ženská pozná."
"Kdybych se zajímal jen o husu, to by asi..." Přerušila mě gestem, takovým tím, abych raději ve svém výkladu nepokračoval. A mrkla na hodinky.
"No vida, za chvíli tady Andrej bude. To se vždycky chce prát, když je naštvanej. A domů jezdí často naštvanej. A já mu zapomněla říct, že dnes tady bude výherce na večeři u Babišů. Asi byste se měl pakovat. On pozdější vysvětlování moc nebere. A zbytek véči vám samozřejmě zabalím."

V domě hlučně práskly dveře. "Andy je tady," povzdechla si paní Monika. A hned od stolu hlásila do prostoru, že "máme hosta".
Pan premiér ale naštvaný nebyl. Hamáčka nebo Fialu asi zase dostal, kam chtěl.
"Jasně, vzpomínám si. Ta kuchyňská digestoř asi opravit nešla, co?" zamyslel se. A jejda, má mě za opraváře. Ještě že toho v hlavě musí nosit hodně. Tedy pan premiér.
"No nešla, hrom aby do toho..." odtušil jsem zasvěceně. "Za pár korun ale koupíte nový, ani nemá cenu ho opravovat."
"Myslel jsem si to. Dám to do Čau lidi. Aby viděli, že i premiér má doma problémy. Hele, Moni, zabal pánovi něco na cestu a...jo, koho jste kdy volil?" 
"Já radši volím nouzový východ, když jde do tuhého," usmál jsem se. Premiér taky. "Štastný to člověk," ucedil.
"Vy nejste šťastný?" zeptal jsem se.¨
"Jsem. Ale musíte mít všechno nebo nic. To druhé neuznávám. A tu digestoř vem čert." Pak se znovu zamyslel. " Moni, žádnou soutěž už nikdy nevyhlašuj, když lidem nestojíme už ani za obžerství v Počernicích," zaláteřil premiér a otočil se ke mně.
"Nechcete to vzít za toho člověka, který ani nedal vědět, že nepřijde?"
Výborně, zaradoval jsem se v duchu. I premiér má někdy v hlavě zmatek.
"Proč ne, když už jsem vám nijak nepomohl," mrkl jsem na něj spiklenecky. 
Paní Monika pak mrkla na mě. "Jak říkám, lidi jsou někdy fakt podvodníci," uchechtla se.
Hezká zábava pak ve třech byla. Jen nevím, kterému z nich jsem se líbil víc. Mě tedy hodně brala ta husa. Nu což, asi se dám taky na politiku. Pod vousy se už smát dovedu.