Moje žena je v roušce nějaká hezčí. Taková holka Prymulka

Lidi, to je gól! Potkal jsem bývalého kolegu s manželkou. On fešák, ona nic moc. Aspoň tak si ji pamatuji. Teď je to prý jinak. Alespoň v očích mého kolegáčka.  

Čas letí, šediny přibývají, vrásky naštěstí ne, vláda nám taky v posledních dnech docela zestárla, ale lidi drží při sobě a někdy se až jeden diví, že někteří pořád. Tak je to i s mým kolegáčkem, který si v dobách sexistických výletů nabrnkl alkoholičku, tehdy ještě skrytou. Že se pak odkopala, to se stává a že to mnohdy končí rozvodem, zase nikoho moc nepřekvapí.

Teď už víte, proč jsem překvapením kulil oči skoro dva metry před sebou, když jsem ty dva potkal. On v dobré náladě, ona taky. Alkoholem to zjevně nebylo, po příčině jsem nepátral. Pravda, chtěl jsem se v nestřežené chvíli kolegáčka zeptat, zda jeho (budoucí bejvalka, jak vždy říkal), má ještě "sklony". Není to ale podstatné, hlavně je to jejich věc a navíc i zahalená v roušce. To já taky samozřejmě, ale kolegáček se neodpustil poznámku, že jeho žena je v roušce nějaká hezčí. A kdyby krizový zdravotník Prymula prý zavelel nosit i plynovou masku, pak by byla choť ještě hezčí a....

Poslouchat další jiné blbinky o stavu manželství za uplynulé dvacetiletí byla v té chvíli osvěžující dvouminutovka. Kolegáček má vlastně pravdu - kolemjdoucí ženy byly taky nějak přitažlivější. Pozná se to na očích, na kukadlech, které nyní docela u mnohých vynikají. Takové holky Primulky. Teď zbývá jen věřit, že v roušce bývalého kolegáčka ksichtík jeho manželky opravdu byl. A sorry jako, ten můj víc než tutově.