Jsme ve válce. Sami se sebou.

Ostravská tragédie. Postřílení lidé v čekárně nemocnice, zranění k tomu. Kdo tu ohavnost spáchal, už víme. Co nevíme, kdo, kdy a kde to udělá znovu. Protože jsme ve válce. Sami se sebou.  

Každá generace má své hrdiny i padouchy. Má i způsob realizace zločinnosti a tak ji máme taky. Ohlédnout se do dávné minulosti teď moc nepomůže, pohled do budoucnosti už teď lemuje strach z příštího dne. Která z těch ostravských obětí se třeba jen nadála, že dnešní návštěva u lékaře bude jeho poslední?  Samozřejmě, že ani jedna. Plánovala si program třeba na odpoledne, večer, nebo taky vůbec nic. Plánovala ale ta zakomplexovaná bestie, která si podle prvotních informací vsugerovala myšlenku, že jí nikdo nechce v její trampotách pomoct. Tak se mstila. Na lidech v čekárně, kteří ji neznali, vrah neznal je a přesto vraždil. Ze vzteku. Z pocitu pomsty, že tuhle "válku" s nemohoucností "vyhraje" tím, že sebou na věčnost vezme co nejvíc lidí.

Zřejmě věděl, že on sám stejně nepřežije. Sebevrah je totiž i zbabělec. Prohrál totiž válku sám se sebou. Nic víc k tomu ani nelze říct. Lze se jen obávat, že špatný příklad táhne zrovna tak, jako i dobrý příklad. Vraždilo se svého času v restaurantu v Uherském Brodě. Osm mrtvých během pár minut. Motorem k masakru byl opět komplex jedince. Taky válčil sám se sebou. Válčí se svým pošramoceným egem určitě i další osoby. Není to malování čerta na zeď - ten už z ní slezl a koná. Je doba frustrace, rozčarování z vlastního osudu, namachrovanosti a bohaté ukázky zla na všech frontách zeměkoule. Zla jako taháku na sledovanost, jako taháku pro mladé i staré coby zdroj zábavy a idiotských počítačových her podobného druhu.

Je doba terorismu, která zasáhla civilizovanou společnost v nahotě a neschopnosti jí čelit, protože se zabýváme sami sebou, hmotnými statky, zatímco někde někdo si chce "zahrát" na vraha a taky to mnohdy udělal. Protože to pro něho byl předtím tahák. Ostravský zabiják už to má taky za sebou, ale koho budeme mít v tomto ohledu před sebou, už žádná hra není. Je to realita dneška, která k nám jednou musela přijít. Jako že už je tady.