Česká politická humoreska a občan jako obtížný hmyz

Hezky jsme to v té politice dopracovali. Ten, kdo si myslí, že se nám svět směje, tak se mýlí. Svět se nám nesměje, protože se o nás nezajímá. Což je horší, než kdyby se chtěl uřehtat.

Půtky zvané vládní krize nejsou nic jiného než boj o přežití u skolené kořisti, kterou ulovil Andrej Babiš. Kdo si chce zamlaskat, nechť ctí zákon smečky. Nejdřív se nacpe král zvířat a pak všichni ti, které smečka přijme. Sociální demokraté byli ke kořisti přizváni a tak mlaskají. Respektive ti, co ve smečce jsou, rozuměj špičky vládní koalice. Nižší kasta jsou regionální politici, z nichž se už někteří nehodlají smířit s pocitem, že už se na ně kvůli nenažranosti oranžových špiček v budoucnu nedostane. Onen podíl je myšlen v podobě voleb, ztráty pašalíků a když už to tak má dopadnout, tak ať ta nenažranost smete špičky jako první.

To je skutečná příčina rozkolu sociálních demokratů, tříštících se na fragmenty něčeho, co v minulosti bylo pospolitou armádou pod jednotným velením a šéfem, který rozděloval a panoval. To první platit přestalo, to druhé se vztahuje už jen na šéfa, který panuje a nerozděluje. Jen se staví do pozice neohroženého mága, střílejícího od boku dnes už směšná ultimáta a jediný kdo se tím dobře baví, je parta loutkovodičů v Lánech. Může si to dovolit - rozdělila společnost zrovna tak, jako se rozdělila ČSSD. 
Když jsou dva tábory spokojených a nespokojených, pak se vládne vcelku snadno. Z občana je podobčan a zasloužil si to sám. Protože nemyslí. Stává se z něj pak jen obtížný hmyz, kterému lze nakukat cokoliv a on ještě tleská, jakého že máme spasitele nebo moudrého vládce na Hradě. On ale moudrý skutečně je - jinak by nerozpoznal, kam až může zajít a taky že zašel. Spolu s ním jsme tam zašli i my a pak se nelze divit, že jiné strany a jejich lídři nám mohou lhát už bez uzardění, že nepůjdou do politického holportu s tím či oním a dělat někomu fíkový list. Přijde na lámání chleba a není většího listu než ten, kdo se před ním dříve křižoval.

Pokrytectví je v politice běžná věc, může kdokoliv namítnout. intelektuál by to ale řekl jinak - politika je umění kompromisu. Tak tedy ten kompromis máme. Jinými slovy hra o ministra kultury byla pouhá fraška, završená novou postavou ze staré gardy, kdy se mluvka a kritik všeho druhu stal tím, kým je teď. Bude zase jen mluvkou, hlavně že bude klid. Zda je to pro ČSSD trefa do černého? Může být, zrovna tak jako pro obyčejného občana, který by se chtěl trefit do terče s několika kruhy s černým polem, aby dokázal, že umí volit toho správného. Trefí se málokdy a když ano, zvolený politik pak stejně udělá něco, kvůli čemu jej občan nevolil. Kdyby chtěl zacílit na někoho, kdo se mu nelíbí, trefí se vždycky,

Z terče totiž už dávno zmizely jiné kruhy, je za poslední desetiletí už černý celý. Netrefit se je vyloučeno. Politikům je to jedno, myslí jen na sebe a dárečky z kapes daňových poplatníků nacpeme zpět v mnohem vyšší splátce, jak nám už bylo v podobě zdražování sděleno. V Lánech proto klid a pohoda a že bylo zase nějaké výročí srpna, to by u uší mocných obtížný hmyz už bzučel příliš. Proto, jak si říkají, buďme raději doma a čekejme, až to kritické kušnění přestane. Pivo a párek náladu obyvatelstva vždy zase brzy zklidní. My do příštích voleb chceme mít, možná už naposledy,  v té politické humoresce ještě pořádně vystaráno.