Až jednou ojebeme sami sebe

Expresivum Bohuslava Sobotky z doby, kdy „odborně“ zhodnotil postoj Andreje Babiše k dluhopisům Agrofertu, by se mělo zapsat do učebnic politologie. Slovo ojebat se totiž stále více plíživě vtírá do podvědomí.  

Především těch, kdo sledují dění doma i ve světě. Protože paradox stíhá paradox a politika jako taková mění se v guláš se šesti. A to doma i v zahraničí. To vše sleduje občan toho kterého státu a lomí rukama. Tedy alespoň ten, kterému není ještě všechno šuma fuk a že už k tomu má taky docela blízko.

Vysvětlení je vcelku prosté. V dobách minulých se ve veřejnosti doptat na některého zahraničního hlavouna (kromě kremelských starců a pána Bílého domu) bylo docela složité. Nebyl důvod si jejich jména pamatovat, Evropa i svět žily svými problémy. Jenomže dnešní problémy starého kontinentu i toho za Velkou louží se bezprostředně týkají každého z nás. A díváme se se zájmem i za plot svého souseda. Tedy na národ Angely Merkelové, jejíž jméno zná každý. Bohužel i bohudík. Protože už náš soused dává tušit, že ojebává sám sebe a ještě se u toho tváří šťastně. Samo sebou projevem své kancléřky, která má hodně starostí dokázat světu, že problémy ve své spolkové zemi zvládá stále bravurně.

Takže ojebává i sama sebe, když Merkelové na pomoc přispěchala Litva. Vyznamenala ji řádem Za odpovědné vedení Evropy a její bezpečnost. Německá kancléřka dostala metál od národa, který za druhé světové války velmi ochotně pomáhal nacistům ve vyvražďování všeho, nejen Židů. Že je to minulost a oba národy prozřely? Byla by, kdyby jeden z nich necloumal Evropou svou snahou nacpat starý kontinent uprchlíky. To jsou pak příměry s lebkou a skříženými hnáty na denním pořádku. I jasné poklonkování litevské prezidentky, jejíž země je na Německu hospodářsky hodně závislá. Že je i Česko? Samozřejmě, ale jsme pro Německo i odbytiště. Nemít ho, včetně jiných států, bude mít hospodářské trable i „dojč kanclaj“ Angela. Takže opět ojebáváme všichni všechny a z toho guláše se šesti nemůže vzejít nic dobrého.

Příkladem této chyby začíná být Velká Británie. Halasný nástup Theresy Mayové zněl vcelku libě do chvíle, kdy nadutost a přehnané sebevědomí dámy dosud bydlící na Downing Street 10 v Londýně, splaskla po vyhlášených volbách právě z jejích úst. Pyrrhovo vítěství slavilo úspěch a Theresa Mayová je už jen víceméně trpěna. Na anglickou povahu i tak dost dlouho – spekuluje se o odchodu britské premiérky ze scény se stále větší intenzitou. Svou špatnou volbou stvrzení svého mandátu v době velkých společenských rezonancí tak de facto ojebala jak ostrovany, tak i sebe. Odejde a už nebude ani ministryně vnitra. Nebude nikým, protože ve skutečnosti ani nikým nebyla.

Dobře zaděláno na hromadný vztek mají u veřejnosti i čeští politici. Je až neuvěřitelné, jaké šílenosti si musí volič vyslechnout, když tomu kterému politikovi či straně teče do bot. Ohlédněme se v čase: TOP 09 bezprostředně po zavedení EET hlásala, že jej taky bezprostředně po podzimních volbách zruší. Zapomněla dodat, že ve volbách musí nejdříve uspět. A taky zapomněla poznamenat, že se zavedením EET vznikla celá řada dalších návazností, které zrušit už jen tak nelze. Paradoxně bude proti právě podnikatelský svět – do EET nemálo investoval a nikdo mu už vložené prostředky nevrátí. Stejného slibu se chytila i ODS. Slyšel snad někdo v poslední době, že by straně modrého ptáky EET ještě ležela v žaludku? Jinak řečeno, voliče jen tyto partaje ojebávaly líbivými slovíčky v době, kdy EET čerstvě ležela v žaludku podnikatelskému světu, ale nikdo s tím, kromě Andreje Babiše, nemohl nic dělat. Takže si počkejme, s čím dalším nás po ojebaných dluhopisech pan velkoagrárník opět překvapí. Nebo spíše ty, kteří čekají, až s jeho pomocí bude líp. Babiš jim své ANO v ďábelském pomyslném manželském svazku s jejich důvěrou už řekl. Teď čeká na stejné kouzelné slovíčko, bez něhož se může vrátit do své kanceláře na pražský Chodov a zmizet kdesi v čase.